Metoda testování izolačního odporu:
Přiveďte stejnosměrné napětí (obvykle 500 V nebo 1000 V) na kabel a změřte jeho izolační odpor. Pokud je izolační odpor pod standardní hodnotou (např. 0,5 MΩ), znamená to riziko úniku. Tato metoda je vhodná pro počáteční stínění nízkonapěťových kabelů, ale nedokáže určit místo úniku.
Metoda detekce svodového proudu:
Pomocí klešťového měřiče nebo vyhrazeného detektoru svodového proudu upněte plášť kabelu nebo zemnící vodič a změřte svodový proud. Pokud proud překročí bezpečnou prahovou hodnotu (např. 30 mA), je zapotřebí další šetření. Tato metoda je vhodná pro dynamické monitorování, ale vyžaduje pozornost na rušení okolního prostředí (např. elektromagnetická pole).
Metoda detekce částečného výboje:
Pomocí vysokofrekvenčního senzoru zachyťte signály částečného výboje v izolační vrstvě kabelu a vyhledejte místo úniku. Tato metoda je vysoce přesná, ale náklady na vybavení jsou vysoké, a proto je vhodná pro -hloubkovou kontrolu vysokonapěťových kabelů- nebo kritických zařízení.
Metoda infračerveného tepelného zobrazování:
Pomocí infračervené termokamery naskenujte povrch kabelu a najděte místo úniku přes teplotní anomálie. Tato metoda nevyžaduje výpadek proudu a je vhodná pro živou detekci, ale je třeba ji kombinovat s jinými metodami pro potvrzení povahy úniku.
